Costa Rica
Costa Rica, ta Kostarika! Sotva překročíme hranice z Nicaragui, už nám dává tato země najevo svou povýšenost vůči chudšímu sousedovi. Autobusy jsou luxusní a klimatizované, což znají v Nicaragui jen z televize. Země saje finance z turismu až přespříliš. Parků a chráněných oblastí je v zemi nespočet a i když jejich rozloha zanedbatelná a návštěva zabere sotva 30min. je nutné všude platit vstupné. Ale zpět k začátku, z autobusu vystupujeme v Libérii, kde si pronajímáme levné auto Suzuki Jimmy s velmi drahým nedobrovolným státním pojištěním, což trojnásobně převyšuje cenu za zapůjčení. Našim cílem je plážové městečko Montezuma, tam kde prales plný fauny skrývá vodopády a jeho okraj vbíhá v poklidu do moře. Avšak cesty na poloostrově Nicoya jsou prašné, štěrkové a plné výmolů, dlouhý den padá do tmy a my usínáme za volantem, neplánovaně musíme přenocovat v městečku Piqera (jediné široko daleko). Rychlé guacamole nám k jídlu stačí a padáme vyčerpáním. Hned zrána v 8 hodin už se naše nohy boří do písečných pláží cílového místa, panuje tu pohoda, koupeme se v oceánu a později se od soli oplachujeme ve hlučícím pralesním vodopádu. Spaní v zavěšených hamakách mezi posledními stromy pralesa je zlatou tečkou po nezdařilém hledání líhnoucích se karet. Máme sice trošku strach ze hmyzu, ale spaní bylo parádní. Tu noc už hodnotíme na trajektu mezi poloostrovem a pevninou, kde nás čekají veletoče v prašných horských serpentinách blízko parku Monteverde, věhlasným kvůli výskytu jedinečného pestrobarevného ptáka kvesala chocholatého, jehož zadní brky měří i trojnásobek jeho těla. Není jednoduché jej najít, ale sledujeme ukazováčky cizích průvodců a máme ho! Krása! Živí se avokády vysoko ve stromech, další obyvatelé pralesa jsou větší hlodavci agouti a všudepřítomní kolibříci, nosálové a prapodivné šelmy olingové. Ze Santa Elena Monteverde po offroad zkratce, která nikam nevedla stojíme na úpatí slavného vulkánu Arenal, který byl donedávna magnetem pro davy lidí, kteří v noci sledovali vytékající magma. To je však minulostí od roku 2012? a nyní přdimenzované ubytovací kapacity dělají existenční problémy jejich provozovatelům. Zašlo to tak daleko, že jsme čelili kázání z bible v jednom ubytování ať si od nich koupíme zájezd, nad postelí nám pak nedala spát partička červotočů, kteří drolili trámy celou noc přímo nad polštářem.
Cestou směrem Lomón srážíme jídlo ze stromu v podobě 10ti kokosových ořechů, projíždíme městem, kde se konají závody býčích spřežení. Až v noci se nám daří nesrazit ani jednoho neosvětleného černošského cyklistu jedoucího ve středu prašné cesty a je to tu, náš další milník jménem Cahuita je tu. Pláže, pralesy, tukani lenochodi, opice všude kolem. Tiché stezky táhnoucí se kolem vln dávají tělu neskutečnou energii, pláž je pustá s palmami magicky nakloněnými nad vodu. Pohádkové místo, kde nám nečekaný pralesní liják zničil několik tlačítek na foťáku a donutil se plahočit se v hlubokém bahně pralesa, mezi šípovými žabkami, obřími stonožkami a další havětí. V Cahuitě už za plných slunečních paprsků vychutnáváme jídla z moře a ovocného pralesa. Vedlejší Manzanilla je posledním městem před hranicí s Panamou a to využíváme ke sjíždění krásných vln na bodyboardu.
S Cahuitou se po několika dnech loučíme ovocným koktejlem a palačinkami, čeká nás cesta přes celou šíři Kostariky do parku Corcovado, toho nejzachovalejšího, původního neprobádaného palesa. Tam, kde je nutné mít průvodce kvůli náhodnému setkání s nelegálními zlatokopy. Z Puerto Jimenez vyrážíme ve 4:30 s průvodcem do výchozího místa do hloubi pralesa. Následuje jen ranní exploze chutí, vůní a zvěře. Mravenečníka nám průvodce vyčuchal, netopýry odhalil, obří papoušky ara arakanga uslyšel a šelmu, kterou do teď neznáme, vystopoval. V naší nocovně jsme od majitele dostali mísu nakrájeného ovoce známého i neznámého tvaru i barvy – takové dobré ovoce se jednoduše koupit nikde nedá.
Cestu na letiště do San Jose komplikuje jen fakt, že na místní dálnici jedou všichni jedním směrem, a to včetně protisměrných pruhů, což mě vyděsilo! Končí víkend a dálnice se zkrátka používá tak, jak je aktuálně potřeba. Tuto cestu končíme ve městě Alajulea posledním ovocným koktejlem za poslední peníze.
