Každý rok ve stejnou dobu se začátkem července sjede do Calgary nespočet nadšenců, kteří mají šanci se převléct do parádního kovbojském obleku a ukázat, co umí. Celých deset dní se zde koná festival „rodeo“ Calgary Stampede. Během něj se celé město oddavá farmářkým resp. kovbojským slavnostem. Téměř každý nosí kovbojské boty, košili a neodmyslitelný široký klobouk – stetson. Kovbojský styl to není jen klobouk a boty. Je to styl života, způsob chování i tvrdá farmářská práce. Stačí vyjet do okolí Calgary, které je významnou dobytkářskou oblastí, a snadno zjistíte, že kovbojové zdaleka nepatří pouze historii. I my se naprosto bezhlavě vydáváme na dlouhou cestu z Vancouveru do Calgary kvůli jednomu dnu strávenému pozorováním zdatných sebevrahů a o poznání krásnějších kovbojek. Hlavní atrakcí festivalu je bezesporu rodeo. Říká se, že zdejší rodeo patří k vůbec nejtvrdším v celé Severní Americe. Neviděla jsem jiná, nemůžu soudit. Kupujeme lístky a usedáme. Celá skoro šesti hodinová show je zahájena slavnostní jízdou slavné kanadské jízdy a pak už následují jednotlivé disciplíny – krocení divokých koní, býků, chytání telat s pomocí lasa… Sedíme a nestačíme se divit. Kovbojové skáčou na hřbetech jak na trampolíně, padají, utíkají, ale vždy znovu nasedají. Po rodeu si jdeme projít některé doprovodné atrakce. Ukázka starých zemědělských strojů, stáje, rostlinná a živočišná „produkce“ provincie, lunapark,… Vracíme se domů a s přáteli si dopřáváme pravou večeři kovbojů – krvavý hovězí steak =).
Naše cesta do Calgary vede srdcem národního parku Yoho. Proto si šetříme čas, abychom se podívali i po jeho okolí. Nakonec stíháme víc než dostatek. Zastavujeme na ranní procházku k Wapta Falls. Následně se připojujeme k hromadám turistů, kteří zastavují u Natural Bridge (Přírodní most). Jedná se o zúžení přirozeného toku řeky. Odtud výjezd k Emerald Lake, které nás svou čistotou láká k vykoupání. Poslední nejkrásnější zastávkou v parku je Takakkaw Falls. Tyto vodopády už jsou dál od cesty, proto návaly lidu značně zeslábly. Pod vodopády se pod ledovou tříští choulí pár návštěvníků, kteří udělají fotku a zase rychle pryč, kde jim ledová tříšť nemůže namočit nové bundy. My se vydáváme výš a výš. Jak to jen jde a jak nám to tuhnoucí končetiny dovolí. Slunce sice svítí, teplota je vysoká, ale voda která padá z výšky 254 metrů a je napájena z ledovců už ne, takže taková ledová sprcha za parného dne. Dolů přicházíme úplně mokří, tak výměna svršků je nezbytná.
