Snaha o zužitkování našeho volného času vyvrcholila plánem k pochodu na Garibaldi Lake. Stahujeme pár map a informace o parku, balíme batohy na dvoudenní výlet pod stan a do sněhu, následujícího dne vyrážíme. Od Vancouveru je Garibaldi Provincial Park vzdálený jen asi 2 hodiny jízdy autem. Na parkovišti obouváme pořádnou obuv a naše natěšení na sněžnice stoupá jen při pohledu na ně. Před samotným zahájením pochodu je potřeba zajistit auto. Z nespočetně zdrojů slyšíme informaci, že na parkovišti u Garibaldi se velmi často krade a pokud člověk nechá zavřené auto, najde je následně s vybitými okny. Předcházet tomu jde vyklizením auta, aby bylo vidět, že v něm není nic cenného, nechání pootevřených okýnek, popř. vůbec auto nezamykat. Takže v autě jsme nechali jen odpadky po snídani, otevřeli okýnka a s nadějí, že zloděje naše auto nebude zajímat, jsme vrazili. Cesta jde pozvolna do kopce, nic náročného, ale dlouhá. Po devíti kilometrech se ocitáme u tyrkysového horského plesa. Voda je křišťálově průzračná. Kolem nás všude sníh a ticho. Noc jsme strávili pěkně na sněhu v osamocené přírodě, kde by se ticho dalo krájet. I my jsme zde podlehli něčemu jako zimní spánek. Slunce už je hluboko za horami kolem 6 hodiny večerní a vychází až kolem 8 ráno. Takže cca 14 hodin spánku, nechce se mi věřít, že nemám proleženiny. Druhý den ráno necháváme věci v kempu a vyrážíme na vrchol Black Tusk, z kterého se nám otevře pohled na pleso z ptačí perspektivy. Bohužel při výstupu nás dohánějí mraky doprovázené sněžením a celý vrchol zahalí. Takže vrchol necháváme na jinou vhodnější chvíli. Cestou dolů už jen tak tlacháme a stupňuje se naše zvědavost, zda auto bude celé. Naštěstí je a my se bez úhony vracíme zpět domů.