Po čtyřech dnech jsme vyčerpaní, unavení, spíme na podlaze u kamarádů, hledáme práci, bydlení a kupujeme nedobré a přesto drahé jídlo. V takových chvílích nám není hej, ale včera a dnes jsme prodělali pár telefonátů kolem bydlení a zdá se, že ne všechny jsme podělali. První dnešní návštěva byla opravdu šokující, velmi nechutné, odporné bydlení ve špinavém sklepě za 325 dl na hlavu/měsíc. Další návštěvy a prohlídky byly mnohem lepší (za více peněz) a nešlo u nich o život. Sebevědomí stouplo z jedničky na dvojku (na stupnici od jedné do sta). Dnešek se nám také vryje do mysli nezapomenutelným interview v geodetické firmě. Z mé angličtiny praskly čtyři vitríny a pět lidí, co mě slyšelo, dá nejspíš výpověď z důvodu pomatení mysli. No to je zatím vše, žádné fotky, žádná sláva, žádné překvapení. Zítra dáváme druhé kolo a vyhlížíme víkend.